Při nákupu nad 649 Kč doprava zdarma.

Osm setkání s Michailem Talem

Ján Plachetka (* 18. únor 1945) je prvním slovenským šachovým velmistrem. Tento titul mu FIDE udělila v roce 1978 na základě splněných vm-norem za 1.-2. místo v Polanici-Zdrój 1975, 1. místo ve Vinkovci 1977 a 2. místo v Odžaci 1978. Krátce po získání titulu formálně obhájil normy IGM vítězstvími v Trnavě 1979, Sofii 1979 a dělil se o 1.-2. místo na Tatranském poháru v Starém Smokovci. V tomto období pravděpodobně kulminovala jeho sportovní forma, ale i poté dosáhl několik pozoruhodných výsledků. Obsadil čisté nebo dělené místo na více než 25 mezinárodních turnajích. Z mistrovství Československa má jednu stříbrnou a dvě bronzové medaile a byl mistrem Slovenska v letech 1975 a 1993.

Vrcholem jeho šachové kariéry je stříbrná medaile Československa na 25. šachové olympiádě v Lucernu 1982, kdy významně přispěl k historickému úspěchu vynikajícím výsledkem 6 z 8. Na olympiádách pětkrát reprezentoval Československo a dvakrát Slovensko jako hráč, a sedmkrát vedl slovenskou reprezentaci mužů nebo žen jako trenér a kapitán družstva. Tuto funkci vykonával i na několika mistrovství Evropy a největším trenérským úspěchem byly zlaté medaile slovenských žen na ME v Batumi 1999.

Ján Plachetka je spoluautorem úspěšné publikace o šachových olympiádách a v těchto dnech vychází nová knížka “Osem stretnutí s Michalom Taľom”.

DSC_3934

   Když zazní jméno osmého mistra světa v šachu, Michaila Tala, jaká první myšlenka ti napadne?

Asi vzpomínka na pamětní rozhlasovou simultánku na přelomu let 1960-61, které jsem věnoval jednu celou kapitolu, která s malými úpravami byla publikována v Čs. šachu 6/2020 včetně té krkolomné partie. Takový zkušební balónek, jestli se něco takového bude čtenářům líbit. Připouštím, že moje první setkání s mistrem světa mělo významný, ne-li rozhodující vliv na pozdější rozhodnutí spojit svůj život se šachy.

Co bylo inspirací k napsání knížky Osem stretnutí s Michalom Taľom?

Těch inspirací bylo hned několik. Začalo to před mnoha lety, kdy mě více přátel a dobří známí nabádali, abych začal psát nějaké memoáry, případně vydal sbírku svých nejlepších partií a podobně. Nebral jsem to v negativním kontextu, sám jsem velmi dobře cítil, že s přibývajícím věkem nelze udržovat vysokou sportovní výkonnost a opravdu je čas něco po sobě zanechat. Nechtěl jsem však psát nějaké paměti a už vůbec ne vlastní šachový životopis. Tehdy mě napadlo něco lepšího, namísto vlastní osoby obsadit do role hlavního protagonistu unikátní šachovou osobnost, jejíž fantastická tvorba stále přitahuje milovníky šachu. Volba byla jednoznačná, vždyť po té slavné simultánku jsem se s Talem setkal ještě sedmkrát, z toho třikrát přímo na šachovnici a výsledkem byly tvrdě získané remízy, téměř v boji do holých králů. Čtenáři se mohou o tom přesvědčit sami.

Poslední inspirace přišla dost paradoxně "díky" tragickému období virové pandemie, kdy kolem nás umírali lidé, převážně vyššího věku a společenské aktivity včetně šachu byly výrazně omezeny. Napadlo mi, že ani já bych to nemusel přežít a rozhodl jsem se dokončit práci, kterou jsem kdysi dávno začal a z několika důvodů pak přerušil. Dal jsem přečíst pár úryvků svým přátelům a oni mě přesvědčili, že má význam pokračovat. 

Jaká byla cesta vzniku knížky, kdy bylo rozhodnuto, že bude napsána? Byli i další lidé, kteří napomohli jejímu vzniku?

Na první otázku jsem vlastně odpověděl v předchozí odpovědi. Druhá odpověď bude o něco rozsáhlejší. Při odborných komentářích k partiím mi poskytli cenné konzultace kolegové velmistři Jan Smejkal, Igor Štohl a zejména David Navara, který významně přispěl ke korektnosti některých analýz. Gramatickou stránku kontrolovala odborná korektorka Mária Štefánková a na několik stylistických detailů mě upozornil Ivan Novák. Díky patří paní Haně Modrové za souhlas s uveřejněním fotografií z děl vydaných nakladatelstvím Šachinfo i šachovému historikovi Janovi Kalendovskému za poskytnutí vzácných materiálů z jeho osobního archivu. Mým klíčovým spolupracovníkem byl můj syn Tomáš, prvotřídní odborník na počítačovou grafiku, který svého času byl sám silným šachistou a i proto s porozuměním zabezpečoval grafickou úpravu díla - od šachových diagramů až po kvalitu dobových fotografií a jejich rozmístění. Kniha je nyní v poslední fázi výroby a sám jsem ji ještě neviděl, ale pokud se design opravdu vydaří (a věřím, že ano), tak to bude především Tomášova zásluha.

Vydání knihy jsem svěřil bývalé kolegyni z československé reprezentace, velmistryni Ing. Elišce Richtrové (někteří dříve narození ji znají pod původním příjmením Klímová), která má knižní nakladatelství v Českých Budějovicích a mimo jiné nedávno vydala úspěšnou originální knížku Janka Markoše "Pod hladinou". Myslím, že to byla dobrá volba, protože Eliška disponuje kádrem kvalitních spolupracovníků a například paní Jaroslava Kučerová obohatila naši práci množstvím vhodných a vtipných ilustrací. 

Jakým způsobem je knížka napsaná a na co se může čtenář těšit?

Knížka je chronologicky strukturovaná podle událostí, kdy jsme se s Michailem Talem osobně setkali a případně spolu hráli. Pro šachisty jsou zřejmě podstatné partie, ale knihu mohou klidně číst i nešachisti, kteří ty partie jednoduše vynechají a přesto najdou dostatek doprovodného textu s množstvím zajímavých zábavných epizod. Rád bych zdůraznil, že všechna fakta včetně partií jsou autentické tak, jak je mám uchované ve své nedokonalé, ale stále poměrně živé paměti. Jedinou výjimkou je kapitola o šachové kariéře Tala, tam jsem musel čerpat z jiných zdrojů. Nebudu čtenáře navádět, na co se má těšit, raději doporučuji knížku si přečíst.. 

Najde se něco, co by si s odstupem času do knížky ještě doplnil?

Určitě by se pořád cosi našlo. Věřte mi, když jsem to v zájmu korekcí po sobě četl nejméně 10krát, vždy jsem našel nějakou chybičku či opravil původní formulaci, ale to je asi osud každé knihy. Jednou si musíte říci dost a uzavřít to, protože jinak by to neskončilo nikdy.

Michail Tal byl nepochybně jednou z nejvýraznějších osobností šachového světa. Se kterými dalšími světovými šachisty ses měl možnost setkat, ať už za šachovnicí nebo mimo ni? Která setkání ti nejvíce utkvěly v paměti?

S mistry světa jsem toho mnoho nenahrál, kromě Tala jsem hrál se Smyslovem, Spasským a Anandem, ale on byl tehdy ještě velmi mladý. Přiznám se, že jsem nikdy nevěděl zahrát na Korčného, ​​prohrál jsem s ním všechny 4 partie, i když jsem míval docela dobré pozice. Ať mi je nesmělou omluvou, že jsem měl vždy černé figury. S Karpovem se známe od olympiády v Nice 1974 a dodnes máme přátelský vztah, naposledy jsme se setkali nedávno v Bratislavě. 

V minulosti si vedl reprezentační družstvo Slovenska, věnoval ses mládeži (asi nejznámější svěřenkyně byla ženská velmistryně Regina Theissl Pokorná). Jakou radu bys dal mladým šachistům, kteří by možná také jednou chtěli dosáhnout k nejvyšším šachovým metám, o níž si přesvědčen, že platila v dobách Michaila Tala a platí i dnes?

Vzhledem k tomu, že dnešní šachy se od těch dob velmi změnily, obávám se, že univerzální recept neznám ani já, ani nikdo jiný. Namísto toho mohu pomoci citáty:

Jednou jsem četl zajímavou filozofickou radu takovým, co mají o sobě přehnaně vysoké mínění: "Je třeba milovat šachy v sobě a ne naopak." A obecně stále platí dnes už zapomenuté leninské heslo: "Učit se, učit se, učit se!"

Děkujeme za rozhovor pro Šachový obchod, povídal si Michal Vrba

V Trnavě 2.8.2021, Ján Plachetka

Objednat knížku Osm setkání s Michailem Talem

t_1

Grafický návrh vytvořil a na Shoptet implementoval Tomáš Hlad & Shoptetak.cz.